Poštovní schránky

Rychlý filtr:

Nerezová ocel - typy a jejich vlastnosti

DRUHY OCELI A JEJICH VLASTNOSTI

Nerezová ocel je obecný název pro všechny druhy oceli, které nepodléhají korozi, neboli

jinými slovy ty druhy oceli, které jsou odolné oxidaci. Jejich standardizace je vyjádřena

v různých mezinárodních normách: ASTM, DIN, UNE, Afnor, atd.

Tento typ oceli nepotřebuje speciální druh povrchové úpravy. Chemické složení materiálu

není korozívní. Je zde tak zvaná pasivní vrstva na povrchu, která se neustále obnovuje a

zabraňuje korozi.

Ocel je odolná oxidaci díky vlastnostem, které jsou dány příměsí prvku jako jsou: chrom, nikl

a molybden. Pokud je příměsí jen chrom (minimálně 13%), který způsobí vytvoření ochranné

vrstvy (pasivní vrstvy), jedná se o jednoduchou legovanou chromovou ocel. Jednoduchá

chromová ocel má omezenou odolnost a není vhodná pro některé účely. Další známou

skupinou je austenitická ocel, která má jako základní příměs 18% chrómu a 8 -18% niklu.

Oceli mají různá číselná značení, která jsou stanovena dle poměru příměsí ušlechtilých kovů.

Např. W.NR.14301 odpovídá standardizované AISI - 304 známé jako V2A nebo 18/8, či ocel

dle ČSN 17.240 („kuchyňská nerez. ocel pro výrobu nádobí“).

Austenitická ocel je značně odolnější než běžná chromová ocel, a to i při nízkých teplotách.

Nicméně, jsou zde limity odolnosti, které je nutné brát v úvahu. Austenitické oceli jsou

nepochybně nejdůležitější skupinou mezi nerezovými typy oceli, a proto je důležité uvést

jejich vlastnosti a charakteristiky:

• nejsou magnetické – nemají magnetickou přitažlivost, ale mohou být částečně

zmagnetizovány

• mají dobré mechanické vlastnosti, které jsou velmi užitečné pro stavbu a pro díly,

které jsou velmi namáhané

• nezakalí se při tepelné úpravě. Lze je zakalit jen speciálním postupem.

• odolné vůči korozi. To je bezpochyby jejich nejvíce známá vlastnost. Snadno se

pokryjí pasivní vrstvou, která vytvoří jejich odolnost proti korozi.

Chemické složení nejpoužívanější nerezové oceli

Druhy a složení austenitické oceli (AISI)

(AISI) ČSN Uhlík Chrom Nikl Mangan Molybden Fosfor Síra Křemík

AISI - 304 doporučuje se pro venkovní bazény a sladkou vodu

AISI – 316 doporučuje se pro vnitřní bazény a slanou vodu

Nerezové oceli jsou chrómové slitiny se železem obsahující 12 až 30 % chrómu, až 30 % niklu nebo do 24 % manganu při určitém množství molybdenu, křemíku, mědi, titanu, niobu,, dusíku apod., avšak v množství nejvýše jen několika procent. Chróm zajišťuje pasivitu těchto slitin a je proto rozhodujícím prvkem pro dosažení odolnosti k celkové korozi.
Nerezové oceli jsou v některých prostředích náchylné k místním druhům koroze (bodová, štěrbinová, mezikrystalová nebo korozní praskání). Ty však mohou být vyloučeny vhodným výběrem oceli pro dané podmínky.
Ačkoliv chróm, nikl, mangan a další slitinové prvky jsou v nerezových ocelích v poměrně velkém množství, je základním prvkem stále železo a jeho slitina s uhlíkem, tzn.ocel.

Nerezové oceli rozdělujeme podle jejich chemického složení a struktury do těchto základních skupin:

• martenzitické (kalitelné)
• feritické
• austenitické
• austeniticko-feritické (duplexní)

Martenzitické
Korozní odolnost je nízká. Mohou nalézt použití ve styku s kyselinou dusičnou, boritou, octovou, benzoovou, olejovou, pikrovou, s uhličitany, s dusičnany a s louhy. Se stoupající teplotou však jejich odolnost klesá. Odolnost proti atmosférické korozi je dostatečná jen ve velmi čistém ovzduší.

Feritické
Jsou magnetické a dostatečně tažné. Vyšší obsah chrómu zvyšuje jejich korozní odolnost, která je v oxidačních prostředích vyšší než u martenzitických ocelí. Uplatnění je v chemickém průmyslu, v prostředí kyseliny dusičné, v dopravě, vzduchotechnice, architektuře. V některých průmyslových atmosférách však nevyhovují. Nevhodné jsou ve svařovaných konstrukcích.

Austenitické
Mají ze všech základních tříd nejvyšší korozní odolnost, kterou lze zvyšovat přidáním molybdenu a mědi. Významnou vlastností je tažnost a houževnatost. Za účelem získání různých vlastností se základní složení upravuje přidáním dalších prvků s cílem zvýšení:

• celkové korozní odolnosti (chróm, molybden, měď, křemík, nikl)
• mechanických vlastností (dusík)
• obrobitelnosti (síra, selen, fosfor, olovo, měď)
• odolnosti proti praskavosti svarů (mangan)

• odolnosti proti bodové a štěrbinové korozi (molybden, křemík, dusík)
• odolností proti koroznímu praskání (omezení obsahu fosforu, arzenu,antimonu)
• pevnosti při tečení (molybden, titan, niob, bór)
• žáruvzdornosti (chróm, hliník, křemík, nikl)

Austeniticko-feritické (duplexní)
Jsou odvozeny od klasických austenitických ocelí zvýšením obsahu chrómu a snížením obsahu niklu. Oceli pak mají některé speciální vlastnosti. Svařování je náročnější